PROCES ŽÁROVÉHO ZINKOVÁNÍ V ZINKOVNĚ CYNKOMETU

Technologie

Proces žárového zinkování je založen na pečlivé a důkladné chemické přípravě ocelových dílů. Chemické čištění oceli je vícestupňový proces a jeho cílem je úplné odstranění všech nečistot z povrchu oxidované a špinavé součásti. Po důkladném zpracování povrchu se ocel trvale spojí s roztaveným zinkem a vytvoří ochranný povlak.

Výrobky z oceli nesprávně chráněné proti působení vnějších vlivů se vyznačují zkrácenou životností. Ze všech známých metod prevence koroze je žárové zinkování pokládáno za nejlepší. Jedná se o zvláště účinnou, odolnou a nejúspornější metodu protikorozní ochrany. Koroze, tj. oxidace železa v oceli, je fenomén nechtěné destrukce materiálu v důsledku jeho reakce s okolním prostředím. Žárové zinkování spočívalo v ponoření správně připravené ocelové části do roztaveného zinku. Teplota procesu žárového zinkování je 450 – 460 °C. Při této teplotě částice zinku difundují do vnější vrstvy oceli, čímž se vytvoří silná mezimolekulární vazba Fe-Zn. Během procesu se vytvoří několik slitinových vrstev a jsou zodpovědné za velmi dobrou přilnavost zinkového povlaku k ocelovému substrátu. Vnější povrch slitiny je povlak z čistého zinku. Celková tloušťka povlaku závisí na tloušťce materiálu ocelové části a pohybuje se v rozmezí od 45 do 280 µm. Životnost zinkového povlaku závisí na faktorech, jako jsou: kyselost srážení, mechanická eroze, agresivita prostředí, ve kterém je pozinkovaná konstrukce, a tloušťka zinkového povlaku. V případě běžných městských podmínek je ztráta zinku cca 3 µm za rok. Účinnost protikorozní ochrany za podmínek nízké agresivity je 30 až 50 let. Výhody žárového zinkování: možnost aplikace zinkového povlaku v uzavřených prostorech (např. potrubí, vnitřky nádrže); prevence koroze pod povrchem; záruka vysoce kvalitního vzhledu ocelové konstrukce; přesný a rovnoměrný povlak vrstvou zinku, který může dosáhnout na všechna těžko přístupná místa; důkladnost přípravy povrchu pro proces protikorozní ochrany díky složitým chemickým procesům; rozhodně větší tloušťka povlaku než v případě jiných metod zinkování, díky čemuž se mnohokrát prodlouží doba ochrany oceli proti korozi; absence negativního vlivu silných dopadů na ocel, protože vrstvy slitiny jsou několikrát těžší než to; absorpce energie z nežádoucích nárazů (zinek je měkký kov).